Menu Zavřeno

Onemocnění a léčba

Chronické onemocnění ledvin je definováno jako poškození funkce ledvin trvající alespoň 3 měsíce. Obvykle vzniká poškozením ledvinné tkáně, např. vysokým krevním tlakem, cukrovkou, infekcí, systémovým onemocněním či glomerulonefritidou, jehož důsledkem je pokles glomerulární filtrace a celkové funkce ledvin.

Chronické onemocnění ledvin se klasifikuje do jednotlivých stádií podle úrovně glomerulární filtrace (viz. níže) a přítomnosti bílkoviny v moči (albuminurie). 

Upraveno dle: Doporučení k diagnostice chronického onemocnění ledvin 2021. CKD – chronické onemocnění ledvin; GF – glomerulární filtrace, ACR – poměr albumin/kreatinin.

Jaký je průběh a důsledky?

Průběh a důsledky chronického onemocnění ledvin

Závažnost chronického onemocnění ledvin spočívá především v absenci specifických příznaků, a proto bývá diagnóza stanovena mnohdy až v pokročilém stádiu CKD. Chronické onemocnění ledvin se může postupně zhoršovat až do úplného selhání jejich funkce. Pacient s CKD je schopen se na zhoršující se funkci adaptovat, ale se snižující se funkcí ledvin se příznaky začínají manifestovat. Prvním projevem tak mohou být kardiovaskulární komplikace jako srdeční infarkt, srdeční selhání či mozková mrtvice. V důsledku selhávající funkce ledviny nezvládají dostatečně vylučovat odpadní a toxické látky, které se začnou v organismu hromadit a mohou vést k poškození orgánů (tzv. urémie). Objevuje se nevýkonnost, únava, svědění kůže, průjem, pocit na zvracení, nechutenství či snadná tvorba modřin.

Mezi laboratorní
známky patří:

Zvýšená hodnota kreatininu a urey v krvi.
Odchylky v iontech (draslík, vápník, fosfor).
Přítomnost krve, bílkoviny či bílých krvinek v moči.

Mezi klinické
příznaky patří:

Akutní onemocnění ledvin (autoimunitní onemocnění, rychle progredující glomerulonefritidy) – otoky, dušnost, pokles močení, krev v moči, tvorba petechií na kůži, krvácení z nosu, úst, vykašlávání krve, nevolnost, zvracení.
Chronické onemocnění – únava, nevýkonnost, otoky, dušnost, opakované infekce, bolesti zad, krev v moči.

Nemocí ledvin trpí 1 z 10 obyvatel Česka. 1,a
Riziko onemocnění zvyšují:

*Za arteriální hypertenzi považujeme opakované zvýšení krevního tlaku nad 140/90 mmHg, zjištěné alespoň ve dvou ze tří měření krevního tlaku.

** Pozitivní rodinná anamnéza- výskyt chronického onemocnění ledvin či dědičného onemocnění ledvin v rodině.

*** Nesterodiní antiflogistika, laxativa, diuretika, anabolika

1) HILL, Nathan R., Samuel T. FATOBA, Jason L. OKE, Jennifer A. HIRST, Christopher A. O’CALLAGHAN, Daniel S. LASSERSON, F. D. Richard HOBBS a Giuseppe REMUZZI. Global Prevalence of Chronic Kidney Disease – A Systematic Review and Meta-Analysis. PLOS ONE [online]. 2016, 11(7) [cit. 2023-02-17]. ISSN 1932-6203. Dostupné z: doi:10.1371/journal.pone.0158765, a)„Odhadem každý 10. Čech trpí chronickým onemocněním ledvin“

Kalkulačka rizik
Výpočet BMI

Vysoký krevní tlak

Glykemie
(diabetes mellitus)

Dietní návyky
(příjem bílkovin)

Hyperurikémie

Proteinurie

Anémie

Obezita

Kouření

Krevní lipidy

Metabolický syndrom

Věk pacienta

Pohlaví

Genetika

Etnické faktory

Rodinná anamnéza

Jak probíhá vyšetření

Základní vyšetření

Odběr rodinné a osobní anamnézy se zaměřením na přítomnost rizikových faktorů onemocnění ledvin, laboratorní odběry, sonografie a popř. biopsie ledviny.

Vyšetření moči

Jednorázový odběr ranní moči, popř. sběr moči za 24 hodin, vyšetřují se fyzikální a chemické vlastnosti (pH, hustota, přítomnost krve, bílkoviny), přítomnost bílých krvinek a mikrobů (kultivace).
Orientační vyšetření je možno provést v ordinaci praktického lékaře.

Vyšetření krve

Zásadní je stanovení hodnot kreatininu, urey a odhadované glomerulární filtrace ledvin (eGFR) v závislosti na pohlaví, rase, věku a množství svalové hmoty. Dle výsledků je stanovena závažnost (stádium) postižení ledvin.
Dalšími parametry jsou krevní obraz, hodnoty sodíku, draslíku, vápníku, fosforu, glykémie, kyseliny močové, albuminu a lipidů.

Sonografické vyšetření

Je základní metodou v diagnostice onemocnění ledvin. Posuzuje se velikost ledvin a jejich funkční tkáně, jejich prokrvení, stav odtokové části ledvin, která přechází v močové cesty, přítomnost kamenů, nádoru či zvětšené prostaty.

Biopsie ledviny

V některých případech může lékař indikovat provedení biopsie ledviny. Jedná se o odebrání malého vzorku tkáně v lokálním umrtvení, která je následně vyšetřena patologem ke zhodnocení příčiny onemocnění.

Jak probíhá léčba

Léčba CKD závisí na příčině onemocnění a stádiu onemocnění. Základem je léčba či kompenzace onemocnění, které vedlo k poškození ledvin (např. cukrovka, vysoký krevní tlak, srdeční selhání, glomerulonefritida, systémové onemocnění). Podpůrná léčba je zaměřena na kompenzaci odchylek, které vznikly v důsledku poškození ledvin, např. léčba anémie (chudokrevnosti), poruch kostního metabolismu, metabolismu lipidů (tuků) či vysokého krevního tlaku.

Cílem léčby je stabilizovat a kontrolovat primární onemocnění tak, aby nedošlo k rozvoji anebo zhoršování chronického onemocnění ledvin. V čím časnějším stádiu se onemocnění ledvin začne léčit, tím je větší šance na uchování jejich funkce, a tedy i na větší kvalitu života. 

Pokud však dojde k nezvratnému selhání funkce ledvin, je jedinou možností její náhrady dialýza či transplantace. Tato situace nastává, když ledviny fungují na méně než 15%.

Dialýza

Dialýza je určena zejména pro pacienty, jejichž celkový zdravotní stav či aktivita ledvinného onemocnění (např. glomerulonefritida, systémové onemocnění) transplantaci ledviny neumožňuje.

K dispozici jsou dvě modality- břišní (peritoneální) dialýza a hemodialýza. 

Hemodialýza se provádí na přístroji, jímž protéká krev pacienta. Po očištění krve od odpadních látek a přebytečné vody se krev vrací do těla pacienta. K připojení na hemodialyzační přístroj se používá chirurgicky vytvořená cévní spojka (nejčastěji na předloktí) nebo žilní katetr, dočasný či trvalý. Pacient musí docházet do dialyzačního střediska na proceduru obvykle 3x týdně. Jedna hemodialyzační procedura trvá 4-5 hodin.

U břišní dialýzy se přes břišní stěnu zavede katetr (hadička), přes kterou se do dutiny břišní napustí na určitý čas dialyzační roztok pomocí něhož se po organismus očišťuje. Po dokončení procedury se roztok z organismu opět vypustí. Tento cyklus se opakuje několikrát denně. Pacient si tyto výměny provádí sám anebo pomocí přístroje (cycleru). Pacient si břišní dialýzu provádí denně doma a do dialyzačního střediska  dochází 1x měsíčně.

Terapie nespecifická

Terapie nespecifická je zaměřena na kompenzaci odchylek, které vedou k onemocnění ledvin, a která je i zhoršují, podobně jako je tomu například u onemocnění srdce. Tato léčba zahrnuje terapii vysokého krevního tlaku, vysoké hladiny lipidů v krvi, terapii otoků, chudokrevnosti či úbytku kostní hmoty.

Terapie specifická

Terapie specifická zahrnuje imunosupresivní léčbu u rychle progredujících onemocnění (glomerulonefritidy) a dalších autoimunitních onemocnění

Terapie nezvratného selhání ledvin

Terapie nezvratného selhání ledvin je nezbytná v okamžiku, kdy ledviny již plně nezvládají očišťovat tělo od odpadních látek a nadbytečné vody. K tomu dochází v případě, že ledviny fungují na méně než 15 %.
Tato terapie spočívá v zajištění náhrady funkce ledvin ve smyslu odstraňování zplodin metabolismu a nadbytečné vody z organismu. V současné době existují dvě léčebné metody: dialýza (hemodialýza, peritoneální dialýza), která nahradí funkce ledvin jen částečně, a především transplantace ledviny, která funkce ledvin plně nahrazuje.

Transplantace

Transplantace ledviny je nejlepší možností léčby nezvratného selhání funkce ledvin u pacientů, jejichž zdravotní stav to umožňuje. Transplantace ledviny prodlužuje život pacientů, zlepšuje kvalitu jejich života a umožňuje jejich návrat do prakticky normálního života. Transplantace ledviny je chirurgický výkon, kdy se ledvina od žijícího či zemřelého dárce vkládá do těla příjemce (nejčastěji do pravé jámy kyčelní). Po transplantaci musí pacient trvale užívat tzv. imunosupresivní léky a dochází na pravidelné kontroly do transplantačního centra.

STÁDIUM CKD GFR (ml/min/1,73 m2) Funkce ledvin
Stádium 1
GFR je normální nebo vysoké
> 90
90 - 100%
Stádium 2
Funkce ledvin je většinou mírně narušena. Zatím nejsou žádné příznaky.
60 - 89
60 - 89%
Stádium 3a
Mírné až středně těžké poškození funkce ledvin.
45 - 59
45 - 59%
Stádium 3b
Střední až těžké postižení funkce ledvin
30 - 44
30 - 44%
Stádium 4
Závažné poškození funkce ledvin. Příznaky jako svědění, netečnost. Může se objevit nevolnost nebo dušnost.
15 - 29
15 - 29%
Stádium 5
Terminální selhání ledvin
< 15
< 15%
GFR
STÁDIUM		 GFR
(ml/min/1,73 m2) 		Funkce
ledvin
Stádium 1
GFR je normální nebo vysoké
> 90
90 - 100%
Stádium 2
Funkce ledvin je většinou mírně narušena. Zatím nejsou žádné příznaky.
60 - 89
60 - 89%
Stádium 3a
Mírné až středně těžké poškození funkce ledvin.
45 - 59
45 - 59%
Stádium 3b
Střední až těžké postižení funkce ledvin
30 - 44
30 - 44%
Stádium 4
Závažné poškození funkce ledvin. Příznaky jako svědění, netečnost. Může se objevit nevolnost nebo dušnost.
15 - 29
15 - 29%
Stádium 5
Terminální selhání ledvin
< 15
< 15%

Hemodialýza

Jak funguje?

Hemodialýza se provádí na přístroji, jímž protéká krev, která se po očištění od odpadních látek a přebytečné vody opět vrací do těla pacienta. K tomuto je potřeba tzv. cévní přístup, dočasný či trvalý. Před zahájením dialýzy je také nutné pacienta naočkovat proti hepatitidě B.

Jaké jsou cévní přístupy k hemodialýze?

  • centrální žilní katetr (dočasný nebo trvalý tzv. permcath), který se zavádí do žil na krku nebo horní části hrudníku
  • cévní fistule neboli shunt (AVF) je tepenno-žilní spojka chirurgicky vytvořená, obvykle na předloktí, při malém operačním zákroku. Jedná se o trvalý dialyzační přístup, který lze začít k dialýze používat cca. po 6 týdnech (musí se tzv. nechat vyzrýt). Do té doby musí být k dialýze použit centrální žilní katetr.

Kde se hemodialýza provádí?

V dialyzačních střediscích, které se nacházejí samostatně nebo v rámci nemocnic. Zpravidla ošetřující nefrolog doporučí spádové dialyzační pracoviště podle bydliště pacienta. Seznam dialyzačních středisek najdete zde.
Jinou možností je hemodialýza, kterou si pacient provádí sám v domácím prostředí, tzv. domácí hemodialýza. Ta však není vhodná pro každého.

Jak dlouho a jak často?

Hemodialýza trvá zpravidla 4 hodiny a je prováděna 3x týdně. O délce a četnosti rozhoduje lékař na základě klinického stavu a laboratorních parametrů pacienta.

Jsou nějaká omezení?

Hemodialyzovaní pacienti musí dodržovat specifickou dietu (zejména omezení draslíku, fosforu) a omezovat příjem tekutin v závislosti na množství zachovalé diurézy (produkované moči). Pojem „suchá váha“ znamená optimální hmotnost na konci dialýzy, kterou by měl pacient co nejvíce udržovat.

Peritoneální dialýza

Jak funguje?

Jedná se o metodu, která jako filtr pro odpadní látky a vodu používá tzv. peritoneum neboli pobřišnici, blánu tvořící vnitřní vrstvu břišní stěny pacienta. Přes pobřišnici přestupují odpadní látky a přebytečná voda z krve do dialyzačního roztoku. Dialyzační roztok se napouští z vaků do dutiny břišní trvale zavedeným katétrem. Dutina břišní zůstává trvale napuštěna dialyzačním roztokem.

Jaký je přístup?

Během krátkého chirurgického zákroku se přes břišní stěnu zavádí ohebný peritoneální katetr – hadička, kterou se do břišní dutiny napouští během dialýzy sterilní tekutina (dialyzační roztok), a kterou se po dokončení procedury tzv. dialyzát z břicha zase odvádí.

Kde se provádí?

Pacient si dialýzu provádí doma. Výměny roztoků si provádí ručně nebo pomocí přístroje. Do hemodialyzačního střediska pacient dochází na kontroly pouze 1x měsíčně.

Jak dlouho a často?

Frekvence potřeby výměny dialyzačních roztoků je individuální (obvykle 4x denně), odvíjí se od laboratorních a klinických parametrů pacienta. U mnohých pacientů jsou postačující tzv. noční výměny pomocí přístroje – cycleru.

Jaké jsou výhody a nevýhody?

Výhody:
  • větší flexibilita pacienta (možnost cestování, zaměstnání apod.)
  • fyziologičtější metoda – dialýza probíhá kontinuálně 24 hodin, podobně jako u vlastních ledvin
  • procedury probíhají v domácím prostředí
  • řešení pro pacienty, u kterých nelze založit cévní přístup, a pro malé děti
Nevýhody:
  • trvalá přítomnost katetru v břišní dutině
  • vysoké hygienické nároky
  • nutnost vyčlenit doma prostor pro ukládání materiálu k provádění dialýzy
Cookie Policy